Miroslav Staněk. Z 38 let života 29 žákem. Postupný držitel „papíru“ ze studií fyziky, filosofie, učitelství a nakonec vychovatelství (pedagogiky volného času). Pomocný podučitel. (Na rozdíl od minulých staletí, v tomto se pro osoby, které pomáhají učitelům ve výuce, častěji využívá honosnějšího označení „lektor“, „školitel“ či „kouč“.)
Propagátor využívání moderních technologií ve VÝUCE. Skeptik k využívání digitálních technologií ve VÝCHOVĚ. Vědeckotechnický kontrarevolucionář a futurologický konzervativec. Fyzik a filosof.
Milec historie. Sběratel starých knih (zejm. učebnic) a všelijakého harampádí. Vyznavač jízdy na starých motocyklech ČZ a JAWA. Tyto umí rozebrat (a někdy i složit). Původem šumavák milující hvozdy, v současnosti pražák radující se z krás hlavního města. Systematický ničitel několika hudebních nástrojů.
Motto: „Neustále se učím, kterak učit tak, aby se děti naučily učit se.
Je přesvědčen, že učení (- i učení se -) by se mělo opírat o základní metodologické pravidlo vědy: Dívat se na chybu jako na chybu by bylo velkou chybou! Učíme se pokusy. K pokusům patří i omyly. Kdo ví, co z nich vzejde…
Jedním z takových pokusů je i tento blog. Za jakoukoli reakci na jeho obsah bude autor opravdu rád a předem za ni děkuje!